Lorenzo Valla

Lorenzo Valla
Narození	1407 Řím
Úmrtí	1. srpna 1457 (ve věku 49–50 let) Řím
Povolání	spisovatel, filolog, vysokoškolský učitel, filozof a římskokatolický kněz
Alma mater	Univerzita v Pavii
Témata	filozofie
Významná díla	De falso credita et ementita Constantini donatione declamatio Confutatio in Morandum
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Valla (též latinsky Laurentius) (1405-1407, Řím – 1. srpna 1457 tamtéž) byl italský renesanční filosof, filolog a historik. Je považován za největšího italského humanistu XV. století.^[1]

Chválil přednosti latinského jazyka a jako filolog se obracel i proti filosofii. Jazykovým rozborem prokázal nepravost tzv. Konstantinovy donace, kterou prohlásil za papežský podvrh. Tím si však proti sobě poštval některé církevní kruhy a byl vydán inkvizici. Avšak po obhájení své pravověrnosti se nakonec za papeže Calixta III. (1455-1458) stal papežským sekretářem.^[2]

Důležitým Vallovým počinem bylo též porovnání autoritativního latinského textu Nového zákona (Vulgáty) s řeckým originálem. Díky tomuto "Srovnání textu Nového zákona" (Collatio Novi Testamenti") je považován za zakladatelskou postavu moderní biblické filologie. Svou prací na textu Nového zákona ovlivnil zejména Erasma Rotterdamského, který o několik desetiletí později připravil první tištěné vydání Nového zákona v řečtině. Snažil se propojit křesťanskou morálku s prvky epikúreismu, zabýval se svobodnou lidskou volbou a pomáhal znovuoživení klasického duchovního vzdělání. Jeho spis proti Konstantinově donaci byl již na počátku 16. století přeložen do češtiny humanistou Řehořem Hrubým z Jelení (jde o první překlad tohoto Vallova spisu vůbec).

Z díla Lorenza Vally:

• De voluptate – porovnává učení stoiků a Epikúra, jehož učení vyzdvihuje
• De libero arbitrio
• De professione religiosorum
• De falso credita et ementita Constantini donatione
• Collatio Novi Testamenti
• Repastinatio dialecticae et philosophiae
• De elegantiis Latinae linguae – v tomto pojednání položil základy pro reformu latinské prózy a zvýšený zájem o dílo Cicerona.